V chaloupky stínu
(Cimrman před branami / v říši hudby)

 

Obsazení:
Jíra (Pavel Vondruška) - baryton
1.soused (Zdeněk Svěrák) - basbaryton
2.soused (Bořivoj Penc) - bas
3. soused (Ladislav Smoljak) - tenor bufo
4. soused (Genadij A. Rumlena) - soprán
1.: Hej hola sousede, hej hola, hola, hola, hola, hola, hej hola sousede, hej hola, hej hola, hej hola !
Jíra: Zdá se, že mě někdo volá. Kdo to může být. Kdo mě tady ruší a nedá mi klid, když jdu domů s nůší. Kdo to může být ? Není to snad pěnkavice ?
Sousedé: Chachá, chachá !
Jíra: Nebo zvonek ze zvonice ?
Sousedé: Chachá, chachá !



Jíra: Raději se rozhlédnu, kolem sebe pohlédnu.
Sousedé: Raději se rozhlédne, kolem sebe, kolem sebe, kolem sebe pohlédne.
Jíra: To jsem se lek' a zastyděl, že jsem vás hnedle neviděl ! Já se tu plahočím, žízní snad zhynu. Vy si tu sedíte v chaloupky stínu !
1.: V chaloupky stínu dobře,
2.: dobře,
3.: dobře,
4.: dobře,
1.: dobře
2.: dobře,
...
1.: ... nám !

2.: Pověz, Jíro, kde jsi byl a jak jsi tam po-, po-, po-, po-, po-, po-, po-, po-, po-, po- pořídil !
Jíra: Byl jsem ve městě, porozhlédnout se po nějaké nevěstě.
Sousedé: Hleďme ho !
Jíra: Vyšel jsem hned za rozbřesku.
Sousedé: Hleďme ho !
Jíra: Zvolil jsem si mezi poli stezku !
Sousedé: Hleďme ho !
Jíra: Aj kroky, to vzletěl skřivánek. A zpívá. Zpívá. Až to v srdci hraje. Hlásej, ptáčku, hlásej ! Hlásej dobrý den !
Sousedé: Dobrý den, dobrý den...
Jíra: Aj dobrý den. Z trávy raný kvítek vstal, jitra září políben. Aj políben ! Jásej zpívej, jásej, skřivánku ! Pozdrav růže červánků. Jásej, zpívej ! Jásej, zpívej ! Jásej, jásej !
3.: Tož nevěstu jsi hledal, povídáš ! Pak nám tedy pověz, kde ji máš !
Jíra: Chodil jsem po náměstí, neměl jsem žádné štěstí. Ženských tam bylo jako v úle včel. Tu, co jsem hledal, jsem však nenašel.
4.: Jaká by byla dle tvého gusta ? Maličká, dlouhá, tenká či tlustá ... ?
Jíra: Hledal jsem nevěstu s holou zadnicí. Která by nezhrdla chudou světnicí.
2.: Pověz Jíro, na mou duši, proč jsi hledal ženu s nůší ?
Jíra: V nůši mám, sousedé, deku na přikrytí, abych ji nevedl s nahou řití.

1.: Ženy se ti zachtělo, Jíro. K čemu ? Není ti lépe samotnému ?
Jíra: Domek by mi vysmýčila, domek by mi vysmýčila, domek by mi vysmýčila, ženuška ty moje milá.
Sousedé: Což bys to sám nesvedl ?
Jíra: Vysmýčiti, vysmýčiti, s tím si umím poraditi. Zamésti a vynést smetí. Kdo by mi však rodil děti ?
2.: Pravdu máš.
Sousedé: On pravdu má !
2.: Pravdu máš.
Sousedé: On pravdu má !
2.: Pravdu máš.
Sousedé: On pravdu má !
2: Děti jak známo vznikají, když se dva mají rádi. Smysl pro pořádek však nemají. Vysmýčený domek ti zase zaneřádí ...
4.: ... Pravdu máš !
Jíra: Já pravdu mám !

[Kánon - všichni]:
1.: Rozmysli si, Jíro, rozmysli ! Na své štěstí dobře pomysli ! Ty v domečku máš svatý klid, můžeš chodit do hospody, karty mastit, pivo pít ! Rozmysli si, Jíro, rozmysli ! Na své štěstí dobře pomysli ! ............
Jíra: Já v domečku mám svatý klid !!! Budu chodit do hospody, karty mastit, pivo pít !
Sousedé: Ejchuchu !

[Patetická coda :]