Árie tuláka
(Hospoda Na mýtince) - z operety Tulák R. Piskáčka

       D                  A
Jak to ptáče světem sem a tam
                           D
smuten bloudím, bez cíle a sám.
Přejdu hory, doly, vsi i města,
E
kam však vede moje cesta,
A           D
to já sotva znám.

A tak toulám se už dlouhý čas,
dnes mám bídu, zítra nouzi zas,
věru kapsy moje tak jsou chudé,

E                     D      A     D
pomalu že sotva zbude v nich na provaz.
       A        Em           A
A přec kupodivu někdy zdá se mi,
          D            C       D
že jsem z nejbohatších lidí na zemi.
Když z jara první vonný květ se
venku počne rozvíjet,
každému štěstí na tváři
hned zazáří.

A vůně šeříku láká i ubohého tuláka,
by jako jiným též mu kvet'
ten máje květ.

Jedenkrát, až znavený můj hled
obrátí se k slunci naposled,
modré zvonky květů na vše strany
vyzvánět mi budou hrany
a pták žalmy pět.

Na obloze místo drahých svic
bude zářit hvězd mi na tisíc,
potom naposledy ještě jednou
oči mé se k nebi zvednou,
pak nikdy víc.

Teprv potom dobře v duši bude mi,
sladce usmívat se budu pod zemí.
Až z jara první vonný květ
se venku počne rozvíjet,
každému štěstí na tváři
hned zazáří.

A vůně šeříků láká
motýly na hrob tuláka,
vždyť jako jiným též mu kvet
ten máje květ.